Vydavatel: BIOWARE
Žánr: Akční sci-fi RPG
Datum vydání: Již vyšlo
Obtížnost achievementů: Střední
Autor: Damacon

Koupit na alza.cz

Pohodlně se usaďte, vezměte si k ruce váš oblíbený nápoj a pojďte se s námi na chvíli ponořit do tajů univerza tolik očekávaného herního titulu s názvem Mass Effect. Bitevník Normandy a jeho posádka vás již očekává…

Jak všichni dobře víme, konec roku 2007 byl z hlediska produkce herních titulů opravdu neskutečně plodný a snad se nenašel hráč, který by nebyl osloven byť jedinou herní novinkou. Herní studia zasypala naše konzole hrami nejrůznějších žánrů a spousta z nás byla nucena mezi dobrými tituly vybírat ty opravdu nejlepší. Někdo dal přednost multiplayerovým akcím, jiný zdolávání záludných singleplayerových zápletek. Pokud patříte do té druhé skupiny, určitě nejeden z vás sáhl bez ostychu po dlouho očekávaném „akčním RPG“ s působivým názvem - Mass Effect. Tento titul se těšil velké pozornosti hráčů již hodně dlouho před jeho oficiálním uvedením na trh a proto jsme se i my, z xlive.cz, rozhodli podívat tomuto tolik opěvovanému titulu trochu pod pokličku. Předem bychom vás chtěli upozornit, že celý článek obsahuje několik spoilerů.



Hra samotná se mě osobně do rukou dostala až poměrně pozdě po „premiéře“. Byl jsem si vědom toho, že vyžaduje opravdu velké množství času a jakmile jednou do jejího příběhu spadnu, nevyškrábu se ven dřív, než jí alespo�? jednou dohraji. To se taky stalo a proto jsem byl rád za dohrání ostatních titulů již o vánoční svátky, jelikož teď by prostě neměly šanci. První věc, nad kterou bych se chtěl pozastavit je termín „akční RPG“. Ve skutečnosti totiž tahle hra do žádné škatulky nepasuje a dala by se ve charakterizovat jako scifi-RPG se silným zastoupením akční střílečky z pohledu třetí osoby. Zpočátku jsem byl k tomuto pojetí značně skeptický. Přeci jenom jako odchovanec herních hitů Baldurs Gate a KOTOR jsem si nechtěl ME ze začátku moc pustit k tělu…Ale naštěstí se v Bioware s mixem dvou rozdílných žánrů poprali velmi obratně a vnukli tomuto prvnímu dílu plánované trilogie opravdu nezapomenutelného ducha. Bohužel pro mě a ostatní příznivce čistokrevného RPG, se nám samotné RPG prvky tak trochu scvrkly, patrně na úkor akce, a tak jsem si neodpustil do celého článku zasadit vsuvky v kterých upozor�?uji, kde nemuseli Bioware na RPG charakteru hry tolik šetřit…



Z hlediska komplexnosti celého Mass Effect světa by ze začátku jistě nebylo na škodu představit celé univerzum s jeho příběhem a postavami…
V roce 2148, byly podle všeho na Marsu nalezeny zbytky velmi vyspělé formy života. Lidstvo díky učiněným objevům zažívá boom v technickém pokroku a ve velmi krátké době začíná dobývat vesmír. Obyvatelné planety jsou bez ostychu kolonizovány a proto se není čemu divit, že první kontakt s vyspělou civilizací na sebe nenechá dlouho čekat. Vše ale není tak růžové, jak se zdá a lidstvo začíná chápat, že ne všechno si může bezmyšlenkovitě přivlastnit. Existují totiž rasy, které pro roztahovačnou povahu lidstva nemají příliš velké pochopení a proto obyvatelé naší malé modré planety mohou být rádi za existenci jakési organizace, která má za úkol držet počínání všech ras v galaxii na uzdě a předejít meziplanetárním válkám. Jak časem zjistíte, Council má někdy od slov ke skutkům dosti daleko a po čase nabudete dojmu, jestli na vysokých místech v radě nesedí někdo z jejich pozemských protějšků… Stejně jako v naší realitě, ani Council se do žádných válečných konfliktů nežene a svoji údernou sílu nechává odpočívat v kasárnách. Místo toho disponuje jinou, celkem účinnou metodou udržování pořádku. Je to jakási rozvědka, roztroušená po různých planetách a stanicích v celé galaxii. �?íkají si Spectre a mají za úkol podchytit náznaky odboje, nebo jiných konfliktů v ranných fázích a umožnit Councilu správně zakročit. Jejich pravomoce samozřejmě sahají i k provádění méně humánních vyšetřovacích úkonů a to vše v zájmu zachování pořádku a relativního klidu v galaxii. Ovšem i v řadách těchto ochránců zákona se najde zrádce, Saren, jehož počínání má, jak se zdá, mnohé společné s takřka mýtickým vyhlazování druhů v celé galaxii, jež se neustále v určitém cyklu opakuje. Tento konflikt by měl samozřejmě dopad nejen na Council, ale i na všechny rozumné bytosti, včetně lidstva. Všechno navíc komplikuje fakt, že ostatní členové rady s lidmi moc nesympatizují a dívají se na ně s odstupem. Což je samozřejmě oboustranné… Vztahy navíc ohrozí jedna s úvodních událostí příběhu. Zničení lidské kolonie Eden Prime, což vede k závěru, že nejméně jedna z ras není taková, jak se zdá být. Proto lidské vztahy s ostatním světem jsou ještě více skeptičtější a žádají si nejedno vysvětlení. V tuto chvíli přichází na scénu poručík Shepard, který jak tušíte bude vaším alter-egem v příběhu. Samozřejmě, že vaším úkolem bude přijít celé situaci na kloub a tak vás čeká takřka mravenčí práce v odhalování celé pravdy, která jak postupně budete zjišťovat, sahá mnohem dále, než celá historie Citadely, centra galaxie. Přirozeně, jako v každém správném a propracovaném žijícím světě, budete měnit vaše podezření s každým druhým perfektně vedeným dialogem, abyste nakonec postupně zjistili, že vaše předešlé podezření bylo vždy úplně nesmyslné a budete nabývat dojmu, že ve skutečnosti za celým děním stojí někdo jiný. Někdo, kdo možná má větší moc, než celý Council…To by myslím pro letmé naznačení zápletky mohlo stačit a koho nenalákalo zachra�?ování galaxie, možná ho zaujme charismatický Shepard a jeho na výsost zajímaví kolegové …



Poručík Shepard vlastně vůbec nemusí být charismatický, kromě totiž vymodelování si jeho charakteru, obličeje a nevím čeho ještě, z něho můžete velmi jednoduše udělat poručici. A abyste se za její křivky, jakožto autoři, nemuseli stydět, máte v editoru hlavní postavy opravdu nepřeberné množství nastavení vašeho svěřence. A pro RPG pozitivní hráče, jako jsem já, to bude i několikahodinové „blbnutí“. Další nutností ve tvorbě postavy je vybrat její zaměření, neboli třídu. Ze základních máte na výběr tři: Technik, Biotic a Combat.

Zde bych měl první výtku k RPG pojetí hry. Tři hlavní třídy? To se mi zdá na takto skvěle propracovaný svět velmi málo a navozuje mi dojem určité lhostejnosti k této velmi důležité části RPG her. Jinými slovy jakoby nám vývojáři říkali: „ Vyberte si co chcete, stejně je to jedno, neboť v týmu budete mít zastoupeny kolegy, kteří svými schopnostmi zalepí to, co vám bude chybět.“ Takže spíš než kvůli razantní odlišnosti ve způsobu hraní jsem si třídu vybral podle toho, co se mi víc „líbí“…



Jak už název napovídá, Technik vám umožní vyřazování z činnosti nejrůznějších zařízení stojících ve vaší cestě za pravdou. Dobře se však také hodí k léčení a nebo odemykání nepřístupných míst. Biotic vám zase umožní nepřátele různě rozmisťovat po okolí (samozřejmě proti jejich vůli) a paralyzovat neodbytné jedince v jejích řadách. Combat je třída pro opravdové vůdce a celkově se mi na vedení celého týmu hodí nejvíce. Unese lepší zbroj a v zacházení se zbraněmi se vám nemůže nikdo rovnat. Naštěstí i sami autoři dali určitou i když velmi omezenou možnost několik tříd skloubit a vybrat si tak od každé přednosti něco. Po smíchání několika vlastností nám pak vychází Sentinel, Infiltrator a Vanguard. Mě osobně ani jeden typ neoslovil, ale pro některé RPG fandy může být při existenci pouze třech zaměření některý z nich vysvobozením. Členů vašeho týmu bude celkem šest a jelikož žijeme ve světě rovnoprávnosti všeho a všech, dočkáme se tří osob ženského pohlaví a stejně tak tří osob pohlaví mužského. Do akce a na nejrůznější výsadky si můžete vybrat však pouze dva z nich. Což nemohu říct, že by mě nějak zvlášť potěšilo…Ovšem tohle se dá překousnout.

To, co jsem za celou hru prostě nepřenesl přes srdce je fakt, že zkušenosti nabývají všichni, takže i ti čtyři kolegové, co si sedí na ubikaci a čtou přední vesmírný bulvár… Tohle když jsem zjistil mi hnulo žlučí neskonale a nikdy to jinak takřka perfektní hře neodpustím. Taktéž nepochopím, jak v nějakých recenzích tohle mohou autoři vychvalovat jako: “V pozdějších fázích hry se nemusíte rozhodovat koho vzít do výsadku podle zkušeností, jelikož jich všichni mají stejně…“ Nevím, co komu na tom přijde úžasné, vzít si ke konci hry jednoho jinak nepoužívaného spolubojovníka a probojovávat se s ním přes nepřátele se stejnou lehkostí jako s kolegou, který vám stojí po boku takřka každou misi… Pro mě šílenost. Naopak si myslím, že to hře ubírá na motivování hráče k vedlejším úkolům. Pokud totiž byste v konečných fázích hry potřebovali někoho, kdo má určité specifické schopnosti, jste nuceni alespo�? trochu s ním projít pár vedlejších úkolů, aby se „zvedl“ trochu na úrove�? a ne s ním nakládat jako s otřelým parťákem. Tenhle systém bych chápal když by s vámi na výsadky chodili všichni, ale takhle… Pro mě nejstinnější stránka hry.



Samozřejmě, jako ve správné RPG hře, stoupáte i zde po pomyslném žebříčku hodnot v očích ostatních NPC. Některé si znepřátelíte, jiní se naopak stanou vašimi přáteli a mnohdy i velmi cennými zdroji informací. Takže je jen na vás jestli se stanete Renegadem, nebo naopak neochvělým bojovníkem za práva každého vesmírného hmyzu Určitě vám doporučím zkusit si obě varianty, jelikož tento svět se vám dokáže opravdu nádherně přizpůsobit a podle toho se k vám bude taky chovat…

Samotné hraní by se dalo rozdělit do dvou pomyslných úrovní, či částí. První, pro mě mnohem mnohem zábavnější jsou dialogy, pátrání po určitých osobách, získávání informací… Zde se krásně může prezentovat vaše kreativita a hra vás nijak extra nevede za ručičku. Líbí se mi, že si mohu vybírat, jak se k nějaké informaci dostanu a nejenom to. Pokud se správně nezeptám, nebo zareaguji nějak jinak, informace mi zůstanou utajeny a nezbývá mi nic jiného, než se obejít bez nich a příště si dávat pozor na pusu… Což je skoro až neuvěřitelné, ale je to jedna z mála her, kde linearita je neznámý pojem a je vytlačena opravdu na okraj celého hraní. (samozřejmě linearitě jako takové se ve skutečnosti vyhnout nejde pokud má mít hra předem stanovený děj, záleží pouze na tom, jak jí vývojáři podají a v ME to zvládli na jedničku) Druhá oblast hraní je akce, a že nijak nezaostává za RPG stránkou, můžete vidět na obrázcích. Na můj vkus je jí tam až moc, ale zase uznávám, že ne každý čistokrevné RPG může a díky této kombinaci určitě ME přilákal i jinak RPG neznalé hráče.



Opět bych měl ale zde jednu malou výtku. Ovládání charakterů. Upřímně mi dost vadí, že jde nativně ovládat pouze Shepard a ostatní jsou takový ocas, který slyší na čtyři rozkazy… Proč neumožnit hráči ovládat samostatně kteréhokoliv z kolegů. Neříkám v interiérech nebo v Citadele, ale při výsadcích by to bylo o mnoho lepší a hráč by pak měl o mnoho věrohodnější pocit s procházení celou hrou jako s týmem, ne s jedním člověkem. Takhle mi to přijde jako pokročilejší forma pomocníků v Diablu 2, kdy taky se nějak potloukali po mapě ve vaší přítomnosti, aktivně s nimi nešlo manipulovat, ale byli tam… Takhle hra působí jako sólo akce jednoho vybraného charakteru a to mě mrzí.

Strašně se mi líbil systém miniher, který mě dokázal neustále bavit a nenutil mě hrát jen z povinnosti. Kupříkladu dostat se přes zamčené dveře stačí sledovat postupně zvýraz�?ovaná tlačítka na obrazovce a mačkat je na svém gamepadu. Je to opravdu zábavné a hlavně nenásilné. Takových „blbůstek“ se ve hře najde celkem velké množství a člověku ani nepřijde že dělá něco „na víc“. Další celkem pěknou vychytávkou, který hráče naučí hospodařit je tzv. Omni-gel. Ten totiž můžete získat z takřka všeho, co najdete po nepřátelích a nestojí vám za to prodat nebo vyměnit. Díky němu ze můžete dostávat za jinak nepřístupné body. Ovšem pozor, máte velmi omezené množství a počítejte s tím, že v některých misích ho budete skoro nutně potřebovat k opravě vašeho vozítka Mako. Tahle hračka vás bude vozit po povrchu rýzných planet a poskytovat vám i určité útočiště před nepřáteli. Jízda mi přišla celkem zábavná ovšem do typu téhle hry se mi moc nehodí.



Samozřejmě kromě hlavní příběhové linie máte možnost se neomezeně pohybovat po různých planetách a více či méně je prozkoumávat. Můžete třeba nalézt zajímavé artefakty a co hlavně se mi líbilo, za nějaké úkoly dostáváte i rewards od flotily. Celkově bych ale svět ME nedělil na příběhovou linii a vedlejší úkoly, je mi to proti srsti. V univerzu ME prostě žijete a neexistuje zde nic více či méně důležitého (pokud jste tedy alespo�? trochu RPG pozitivní a nejde vám jen o bleskové proplutí hrou). I když z omezených časových důvodů jsem hru dohrál za nějakých 32 hodin, strávil bych zde za tu samou postavu klidně dalších dvacet. Ostatně doufám, že se brzy k ME vrátím. Hry s volným světem ve stylu Oblivionu jsou opravdu pro mě slabost a navíc komplexnost dialogů mi dovoluje do hry prosadit svoje vlastní pocity a těšit se z navazujících reakcí.

Dialogy jsou ostatně kapitolou samy o sobě. Zapome�?te na kostrbaté dvě tři věty, které vám vyjedou po nějakém monologu na obrazovce a máte se rozhodnout, kterou vyberete. V tom je ME o několik tříd výš. Vám se na obrazovce už v průběhu hovoru objeví několik náznaků, jak na danou situaci, nebo konkrétní hovor zareagovat. Takže žádné, že si větu nejdříve přečtete, abyste se rozhodli, kterou použít jako odpověď a poté jí opět tupě posloucháte od vašeho hrdiny. Ne. V ME mnohdy až s napětím čekáte, co Shepard udělá, když například rozhodnete být neústupní a místo sklapnutí patek svému oponentovi začnete vyhrožovat. To je to, co vám dokáže rozproudit adrenalin a držet vás u hry další dvě hodiny. Proto pokud se chystáte ME jenom „nějak“ odehrát, raději se do toho vůbec nepouštějte, protože o tu nejhezčí atmosféru se akorát připravíte.



Co s hratelnosti týče, vše důležité již bylo obsaženo vlastně v textu výše. V dialozích nemám prakticky jedinou výtku v provedení. Vše je krásně plynulé a výborně vše do sebe zapadá. Co se týče akčnější stránky hry, Al spolubojovníků někdy až příliš nastoluje styl Ramba, namísto techničtější akce, což mi u hry v RPG stylu vadí. Občas se také stane, že se vám některý kolega připlete do cesty a vy ho obcházíte i když je kolem spousta místa. Líbilo se mi řešení zbraní, které mají vlastně neomezenou munici a vy jste odkázáni pouze na dohlížení nad tím, aby se nepřehřívaly. Podle mě autoři tak chtěli vykompenzovat nevýhodu sci-fi RPG oproti fantasy, kde prostě k meči žádné střelivo nepotřebujete a šípy do luky jsou prakticky jenom jedny. Zde máte naopak možnost vybírat z velmi širokého spektra nábojů a to vás nutí občas zapřemýšlet jakou munici podle okolností použít. Naštěstí zde nechybí ani sbírání zbraní, brnění a dalších nejrůznějších „blbůstek“. O čem je potřeba se samostatně zmínit je grafická stránka hry. Jedná se opravdu o jedno z nejpovedenějších děl poslední doby. Ani použité barvy nejsou nikterak přeplácané, když vezmeme v úvahu kolik kultur a druhů ve hře potkáme. Nic křiklavého a přitom se jedná o krásný barevný svět kypící životem. Nejúžasnějším klenotem jsou určitě dialogy, kde mimika postav dosahuje snad maximální úrovně dnešní technologie zpracování a několikrát jsem se přistihl, jak se po Citadele procházím a vyhledávám různé charaktery, jen za účelem rozhovoru, abych se mohl kochat opravdu precizním zpracováním. V exteriérech při rychlejších akcích se však objevují neduhy tohoto grafického zpracování. Doskakování textur občas zamrzí, ovšem nejedná se o nic rušivého. Za to framerate je jedna ze stinných stránek akčních scén, kdy se potřebujete svižně pohybovat někdy i v rozsáhlejších lokacích. Potom se nevyvarujete opravdu citelného zpomalení scény, což někdy může být i osudné. Díky tomuto neduhu hře uteklo absolutní grafické hodnocení. Věc, která se mi strašně líbila, a která patrně stojí za tak nízkým framerate v exteriérech je nasvícení jednotlivých předmětů. Je opravdu se na co dívat a i při pohledu do dálky má člověk pocit, že tam někde to opravdu žije a nemáte pocit z obklopení divadelními kulisami.



Co říci závěrem? Bioware opět přišli s něčím, co si lidi jednou budou ukládat do zlatého fondu a vzpomínat: „ to byla tenkrát hra…“ A myslím že opravdu oprávněně. V mém osobním měřítku to třeba celý příběh Baldurs Gate nepřekonalo. Těžko říct, jestli za to může nostalgie, nebo spíš pravděpodobněji odehraný pouze první díl z celé trilogie. V tomhle duchu snad ani hry pořádně porovnávat nejdou. Když si vezmete RPG hry před deseti lety, kdy jste byli graficky odkázáni spíš na určité úseky a zbytek jste museli nechat na fantazii, těžko porovnávat. I když bych Mass Effect měl radši jako čistokrevné RPG, bez zbytečných novelizací a otevřenosti jiným žánrům, na tuhle hru se budu vždy dívat jako na určitý mezník mezi starou dobrou klasikou a nádherně ztvárněnou akčnější budoucností. Každý ať si vybere, co je mu bližší. Ale věřím, že pokud další dva díly vyjdou ve stejném duchu, bude se jednat o jeden z nejúspěšnějších herních projektů. Bioware dokazují, že celý svět i příběh mají do nejmenšího detailu promyšlený a jsou odhodláni celý projekt dotáhnout do fenomenálního konce. A mě nezbývá nic jiného, než jim držet palce, ať nám připraví opět nezapomenutelné zážitky s posádkou lodi Normandy…